Marek Nemeth

»

Kapitola XXI - Přichází jaro

vytisknout článek

Na Jaro 2005 vzpomínám velice rád - předně jsem tehdy cítil uvnitř MK obrovskou touhu po změně ve směřování a fungování MK. Cítil jsem velkou naději a důvěru řadových členů, kterou do mě na různých setkáních vkládali. Pro mě, mladého člověka, to byl pocit dosud nikdy nepoznaný, krásný, ale zároveň ohromně zavazující. Pomalu mi začínalo být jasné, že musíme od slov přejít k činům a střet se postupně stával nevyhnutelným. Díky Čajům o páté jsme měli možnost do MK pozvat vrcholné politiky ODS. Mnozí z nich vyjadřovali našim reformním krokům latentní podporu. To vše nás utvrzovalo v pocitu oprávněnosti našich politických požadavků a vlévalo nám do žil nový elán a energii.

Chtěl bych se ještě krátce vrátit ke Kongresu 2004, laskavý čtenář mi to snad promine. Musím zmínit ještě tři významná kongresová usnesení Mladých konzervativců. Byl to vlastně prozatím poslední Kongres MK, kde se taková politická usnesení přijímala, protože jak v roce 2005 tak v roce 2006 byli delgáti Kongresu zaměstnáni jinými problémy. Kongresová usnesení připravoval Michal Šabatka a za náš klub Jiří Weigl. Tato tři politická usnesení prezentovaná Mladými konzervativci pro tisk, ČTK a žurnalisty považuji za nesmírně důležitá. Ta první dvě se týkala (jak jinak) evropské intergrace. Zněla takto:

1.
Kongres MK vítá vstup České republiky do Evropské unie jako jeden z naplněných zahraničně-politických cílů naší země.Současně však nesmí naše členství v EU oslabit vědomí o nutnosti společné spolupráce a vzájemné podpory uvnitř transatlantické vazby mezi USA a Evropou.
2. Kongres MK jednoznačně odmítá návrh Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu podepsané představiteli členských zemí EU 28. října 2004 v Římě jako oslabující zájmy menších členských zemí a směřujícík socialistickému superstátu.

Když pak v létě přijela delegace zástupců dánské sesterské mládežnické pravicové organizace do Prahy a já jsem jim citoval tato dvě usnesení v Senátu ve velkém sále v angličtině, sklidil jsem za tato usnesení velký potlesk. Kromě obsahu oceňovali přítomní především odvahu, že jsme už tenkrát veřejně deklarovali něco co se politici v jiných členských státech báli vyslovit. Třetí politické usnesení navazovalo na to, co jsme schválili již na VV MK v červnu 2004, a řešilo otázku tzv. registrovaného partnerství. Jestli o euroústavě dnes snad můžeme říci, že je mrtvá, tak v tomto případě to bohužel neplatí. Tento nesmyslný a naprosto nepotřebný zákon nakonec prošel, i přes prezidetské veto, a to díky jednomu poslanci ODS a jedné poslankyni ODS přesně 101 hlasy. K naší cti patří to, že jsme udělali všechno co bylo v našich silách, abychom jeho přijetí zabránili. Usnesení Kongresu z roku 2004 pak bylo dokladem toho, že se nebojíme říci ani na tento problém svůj názor. Kongres MK proto přijal následující usnesení:

3.
Kongres MK při vědomé své cti k základním právům a svobodám zakotveným v Ústavním pořádku ČR odmítá návrh Zákona o registrovaném partnerství, protože nesouhlasíme s umělým zvýhodňováním jedné skupiny obyvatel vůči ostatním pomocí speciálních právních norem, které vedou jen k destabilizaci českého právního řádu.
 
Dnes je naprosto jasné, že tento zákon byl pouhým klamavým manévrem a další nároky této menšiny dříve či později opět přijdou. Nicméně proč to všechno do historie Mladých konzervativců Vám, čtenářům těchto řádků, sděluji? Protože právě od tohoto Kongresu v roce 2004 začala být vážná diskuse nad politickými tématy kterými euroústava či registrované partnerství bezesporu byly, nahrazována intrikařením a haštěřením. Ideové prvky byly již bohužel silně potlačeny do pozadí. Místo názorové konfrontace, kdy o zvolení/nezvolení rozhodovalo umění argumentace, rétoriky a odvedené práce, začaly o zvolení/nezvolení rozhodovat jiné faktory.

Řekl bych, že na jaře 2005 gradovala kvalita akcí uspořádaná Středočeským klubem pro naše členy. Vzpomenu-li parlamentní simulace na Kladně a Velehradě, konferenci Občanského institutu a MKD v Čejkovicích na jižní Moravě, čaje o páté s Mirkem Topolánkem, Přemyslem Sobotkou, Petrem Nečasem, Petrem Bendlem, Jiřím Liškou a dalšími, sektání členů mezinárodní organizace DEMYC v červnu v Praze, přiznávám, že to bylo jedno z nejkrásnějších období, které jsem v životě prožíval v okruhu svých nejbližších přátel.

Krásné jaro 2005 ale pošramotila tzv. kauza Zlín. Zlínští členové MK totiž byli paraelně i členy ODS. Jak už to bývá v politických stranách, kde se ovšem bojuje o skutečnou moc, tito členové MK (i ODS) využili toho že se navzájem znají z MK a ve svém místním sdružení ODS dočasně prosadili své politické cíle. Rád bych poznamenal, že většině z nich bylo již tehdy přes 30 let, což mě vedlo a vede k názoru, že by MK mělo snížit horní věkovou hranici. Ve finále celá kauza dospěla až k tomu, že si vrcholoví politici ODS oficiálně stěžovali u Petra Sokola na to, že MK zasahuje do poměrů v ODS.  Ve skutečnosti byl případ Zlín vyústěním dlouhodobého nedorozumění o směřování organizace a rozporu, který v MK vznikl, kdy se "starší členové MK"  domnívali, že organizace je jakýmsi výtahem směrem vzhůru v patrech ODS. Ten problém byl v rozporuplnosti MK, která je na nás patrná dodnes. Celý případ skončil výzvou Martinovi Vackovi, aby rezignoval z postu místopředsedy MK a rozpuštěním regionálního klubu Zlín, který čítal cca 40 členů. Další citelná ztráta členské zákldny MK. Osobně jsem s rozpuštěním klubu nesouhlasil a byl to jeden z prvních ostřejších střetů mezi předsedou MK a 1. místopředsedou MK. Velice mě vadilo, že Zlín měl být souzen jako celek za to, co bylo vlastně důsledkem politiky celostátního vedení MK, které nebylo schopné po mnoho let dát samo sobě odpověď na otázku, kdo vlastně jsou a kým chtějí být Mladí konzervativci? Zda jsme ve fungování podobní Mladým sociálním demokratům a nebo zda jsme sdružení studentů působících na vysokých školách. Dodnes je odpověď na tuto otázku nejasná a kongresový střet v roce 2005 byl z velké části i o odpovědi na tuto otázku. Na celé kauze bylo nejhorší snad to, že ačkoliv Petr od počátku chtěl tvrdě zakročit vůči klubu i jeho představitelům, opět nedával na jednání výboru znát svůj názor opět se stavěl do pozice nezúčastněného arbitra. Nechal Michala Steiningera a další, aby na zástupce RK MK Zlín, kteří byli na VV MK několikrát pozváni, útočili, vytýkali jim jejich jednání a  vedli křížovou výpravu. Soucítil jsem se zástupci Zlína, když byli v Praze na koberečku, protože za to co si tam museli vyslechnout vlastně mohli jen zčásti. Měli o MK a jeho pozici na politické scéně jinou představu, když do něj vstupovali a nikdo jim neřekl, že tato představa je falešná. Vydali se po cestě, která nakonec zdiskreditovala jak je samotné tak bohužel i MK. Podstata problému ale tkvěla v tom, že jsme sami nevěděli  a stále nevíme, kdo jsme a kam směřujeme. Jsme opravdu mládežnickou organizací ODS jak by si mnozí tak přáli? Nebo jsme spíše studentskou organizací, myšlenkový think tank mladých, schopných a vzdělaných lidí, jak bych si přál třeba já? Odpovědi, že stojíme na dvou pilířích, kdy jeden pilíř znamená politická a druhý studentská organizace jsou nic neřešící a naproto zavádějící. Moje generace tento problém neuměla dostatečně rozklíčovat. Snad ta nově přicházející bude úspěšnější. Jen by neměla zapomínat na to, že aby se MK stalo mládežnickou organizací politické strany, musí na tento pakt vedle MK ještě kývnout ona politická strana.

Jarní měsíce pokračovaly a vzhledem k tomu, že jsem živě a rád komunikoval se všemi členy MK (tj. zejména s vnitřním nepřítelem v podobě bývalých členů RK MK Praha a Brno), dostal jsem brzy pozvánku do pizzerrie nedaleko našeho sídla, kde jsme se v květnových dnech sešli já, Petr Sokol, Michal Steininger a Michal Šabatka. Michal Steininger mi tehdy velice důrazně sdělil, že bych měl více komunikovat s koaličními partnery než se zmíněným vnitřním nepřítelem (což mi bylo už tehdy mnohem příjemnější). Když jsem z pizzerie odcházel, bylo to snad prvně a bohužel ne naposledy, co jsem byl  z té celé komedie co se hraje na tomhle malém divadle, upřímně (eufemisticky řečeno) rozladěň... A tak jsme do střetu museli jít... Z principu, z přátelství, kvůli ideálům, kvůli svobodě, kvůli nám, mladým konzervativcům!