Kapitola V. 2001/2002 - rok čtvrtý


Kapitola V. 

2001/2002

Rok čtvrtý

„Nováčkovská euforie“

A tak jsem na Kongresu v roce 2001 nakročil rázným krokem do náruče Mladých konzervativců, a to přímo do jejich vedení. Z dnešního pohledu mi nepřipadá moudré, aby lidé s minimálními zkušenostmi v organizaci byli rovnou členy Výkonného výboru (VV), ale taková prostě byla bouřlivá doba. Petr Sokol nabídnul některým členům bývalého VV, aby pokračovali dál – nikdo však tuto nabídku neakceptoval. Nepamatuji si, zda tuto nabídku dostal i Daniel Kotula, pokladník MK, každopádně pokladníkem už za vedení Petra Sokol nebyl. Na jeho místo byla jmenována Maruška Kolovratová. Kongresem 2001 se MK změnilo. Ač na to na Kongresu vypadlo, že se členové MK konsensuálně shodli, později se ukázalo, že to nebyla pravda. Aktivní řady MK opustila téměř celá skupina okolo Davida Rýce – tedy lidé ve věku okolo 26 let. Na uvolněné místo pak přišli jejich vrstevníci politicky spojení s Petrem Sokolem a pak my, nejmladší část MK, kterým bylo okolo dvaceti let. Brzy se ukázalo, že ti starší už nemají na MK čas (a že jej ani už nikdy více mít nebudou) a tak jsme se my, mladší, učili jak organizace funguje „plně za pochodu“.  Předchozí tajemník MK byl „civilkář“ a protože mu civilní služba skončila, řešili jsme problém kým jej nahradit. A tak jsem do MK poprvé přivedl Petra Čermáka, který se mnou studoval na FSV UK a kterého jsem poprvé v životě viděl na přijímacích zkouškách na právnickou fakultu v Brně v červnu 2001. Naše seznámení bylo dosti komické: šel jsem Veveří ulicí v Brně směrem k budově právnické fakulty, když tu někdo úplně neznámý mě  zastavil a bez jakéhokoliv oslovení blsekurychle varoval: „Dej si na ty testy pozor! Stačí jednou špatně zaškrtnout odpověď a nemůžeš to měnit!“ Samozřejmě to byl Petr Čermák. To jsem ale tehdy nevěděl. Onen neznámý pak nasedl do auta s SPZ CV (Chomutov).  Chvíli přemýšlel, jaké dobré známé to mám v Chomutově, ač jsem v Chomutově do té doby nikdy v životě nebyl. Pro mě to byl zvláštní životní zážitek, kdy mě úplně cizí člověk na ulici oslovil a začal mi dávat rady jak vyplňovat formulář na testy na práva. Stalo se to někdy něco podobného Vám? Petr Čermák pak vždycky, když tuhle historku vyprávím opáčí tím, že jsme se seznámili již dříve na přijímačkách na práva v Praze. Já si ale vybavuji až právě tohle naše seznámení v Brně. S Petrem Čermákem jsem pak chodil do ročníku na politologii na FSV a když MK hledalo tajemníka, tak jsem doporučil na toto místo právě jeho.
Kromě pozice pokladníka a tajemníka se obměnil i celý Výkonný výbor. Vedle Kongresem zvolených členů jsem se jeho členem stal já, Honza Kubizňák, Michal Šabatka a Honza Malast. Na své první setkání s Michalem Šabatkou si velmi dobře vzpomínám, protože jsme se poprvé viděli až na prvním zasedání Výkonného výboru v lednu 2002. Přišel jsem tenkrát později a Michal mi tehdy jako první z přítomných vykročil vstříc od jednacího stolu a představil se, což mi přislo velmi milé a zdvořilé. O Michalovi jsme sice již dříve slyšel od Petra Čermáka, že je našim společným spolužákem na FSV UK, ale nikdy jsem ho za ten půlrok školy neviděl. Takže až nyní jsem měl tu čest Michala osobně poznat. Nemohl jsem tehdy vůbec tušit kolik životních peripetií nám oběma osud v MK ještě nachystá. Neznám člověka, který by prošel hlubší charakterovou změnou, než právě Michal. S Michalem v roce 2002 jsem si ani zdaleka nerozuměl tak jako s Michalem v roce 2006 - stal se z něj smířlivý a uvážlivý člověk, kterého si pro jeho hodnoty a skutky velmi vážím.
Na první VV přišel i Daniel Kotula, který měl coby bývalý pokladník MK předložit účetnictví MK. Protože s tím Daniel otálel, skončil celý případ jeho prvním vyloučením z řad Mladých konzervativců (budu se zmiňovat ještě o druhém) a řízením u Smírčí komise, která zasedala 12. dubna 2002.
V lednu a únoru jsem byl plný nováčkovského optimismu – připravil jsem spolu s Michalem Šabatkou naši první diskusi o konzervatizmu pro studenty VŠ ve Vzdělávacím centru MK za účasti Romana Jocha, Marka Bendy, Jiřího Kinkora a Josefa Šímy. Diskuse se týkala kritiky konzervatizmu z objektivistických a liberálních pozic. Diskuse, ač téma bylo spíše akademické, nebyla rozhodně nudná – speakeři proti sobě argumentovali a vedli polemiku, zapojilo se i přítomné publikum. Akce se účastnili jak zastánci konzervatizmu, tak objektivisté a ačkoliv začala v 18h, pokračovala až do 20.30 a pak ještě dlouho do pozdních večerních hodin zanícenými a horlivými diskusemi na téma konzervatizmus v přilehlých prostorách MK. Tehdy jsem také poprvé déle pohovořil se Zdeňkem Cvejnem, který se diskuse účastnil a patřil k věrným zastancům konzervatismu. Celou akci jsme uspořádali pod hlavičkou nově vzniklého Politologického klubu MK, což byl odborný klub, který fungoval vedle podobných odborných klubů jako byl ekonomický, zahraniční a později právnický. V každém z nich se sdružovali členové MK podle své stavovské profese a tyto odborné kluby fungovaly až do Kongresu v roce 2005, po jeho nešťastných událostech již plně obnovil svou činnost pouze klub právnický (a svévolně i ekonomický díky RK MK Praha 4). Málem bych zapomněl na krátký život klubu mediálního, který byl založen na jaře v roce 2005  a v září téhož roku zrušen, protože nevykonával žádnou činnost (byl to typický případ politického přístupu, který začal v MK o několik let později převládat: potřebujeme někoho místit do nějaké funkce? Tak mu ji vytvoříme!).
Zpět ale do roku 2002 – první špatnou zprávou byla rezignace Martina Novotného v únoru 2002 a jeho dopis, ve kterém svou rezignaci zdůvodnil  ve velmi emotivně tím, že v MK dochází k soudružskému kádrování (myslel tím případ Daniela Kotuly). Tehdy mě to uráželo, byl jsem přeci členem vedení MK a nerozuměl jsem tomu, proč vznikají další rozbroje. V mnohém měl však tento dopis pravdu – Kongresem 2001 totiž období sporů nekončilo, ale právě naopak – začínalo! Michal Kubát veřejně v roce 2002 na následném Kongresu označil toto období 2001 – 2002  za bolševizaci Mladých konzervativců. Něco na tom bylo pravdou. Vyloučení Daniela Kotuly z MK z důvodu nepředání účetnictví mělo svou dohru u Smírčí komise, kde jsem vystupoval jako svědek za VV. Hlasoval jsem tehdy pro vyloučení, takže jsem hájil rozhodnutí VV MK. Druhým svědkem byl Jan Ryjáček, který hlasoval proti vyloučení a tak proběhla naše konfrontace před Smírčí komisí. Vedle nás vystoupili ještě další svědci. Smírčí komise (ve složení Kotlaba, Lichnovský a Reichel) vyloučení Daniela Kotuly zrušila a Daniela Kotula dál zůstal členem MK. V Pražském regionálním klubu sílilo podezření, že celá blamáž s vylučováním Daniela Kotuly měla zabránit tomu, aby Michal Kubát předal předsednictví právě Kotulovi, a tak byl Sněm pražského klubu odložen z března na květen, kde byl Daniel Kotula zvolen předsedou RK MK Praha. Pražský regionální klub se stal na dva roky hlavní politickou opoziční silou proti vedení MK a konkrétně proti osobě Petra Sokola. Vedle toho byl pražský RK i nejlepším klubem MK z hlediska kvality přednáškových akcí, získávání finančních zdrojů a marketingu. Daniel Kotula nebyl sice dobrým politikem, ale byl naprosto brilantním manažerem, což nám všem každodenní činností svého klubu dokazoval. Mám pocit, že právě manažerský úspěch Daniela Kotuly a rozkvět pražského klubu bylo to, co mu zlomilo definitivně zlomilo vaz. To všechno, ale můžu hodnotit tímto způsobem až s odstupem několika let. Tehdy jsem si nic takového nepřipouštěl. Snad milionkrát mi bylo opakováno, že David Rýc byl špatný předseda a stejně špatný je i Kotula, až jsem tomu uvěřil. Abych byl přesný -  dočasně uvěřil. Chvíli totiž  trvá, než se zorientujete v novém prostředí a poznáte všechny mezilidské vztahy a vazby. Ale v určitém momentě, kdy člověk prozře, má možnost volby: buď pravdu následovat nebo se k ní otočit zády a setrvat ve lži. Někdo dokáže tíhu pravdy unést, někoho ta tíha rozdrtí. Volba je věcí každého člověka a já jsem rozhodně nebyl jediný, koho v MK takové rozhodování potkalo. Myslím, že tuto zkoušku v životě dříve či později podstoupí úplně každý. Já jsem měl v jistém smyslu štěstí, že mě potakala v mém životě tak brzy – v Mladých konzervativcích. 
Situace v MK tak byla těžká - nedostatek financí (mluvilo se o tom, že předchozí vedení zanechalo v MK dluhy) a personální deficit jsme nahrazovali nadšením a pracovitostí. Bylo nás ale málo - pozval jsem i proto v březnu několik svých spolužáků z FSV do kanceláře Mladých konzervativců a nabídl jim spolu s Petrem Sokolem členství v naší organizaci. Jen jeden z nich nabídku přijal. Byl to Aleš Opatrný, který se stal na dlouhá léta motorem Mladých konzervativců a posléze i zakladatelem Středočeských MK. Aleš odvedl neuvěřitelný kus práce pro celou organizaci, za kterou mu patří uznání a velké poděkování. To se ale už mílovými kroky približovaly nešťastné volby v roce 2002 a s nimi i krátké období, které můžeme směle nazvat jako Středočeské éra. O tom ale až příště.
 

 

 

Příští pokračování 2.10. 2006 

 

 


Vloženo: 25. 9. 2006, autor: Marek Nemeth (marek.nemeth@volny.cz)