Kapitola X - Kongres 2002


Kapitola X

Kongres 2002

Kongres Mladých konzervativců v roce 2002 byl předem ohlášeným střetem současného předsedy MK, Petra Sokola a jeho protikandidáta z RK MK Praha Daniela Kotuly. Kongres byl naplánovaný jako dvoudenní a my, Středočeští Mladí konzervativci, jsme měli o svých plánech jasno: podpora Petra Sokola na předsedu MK, zisk místopředsednického křesla pro našeho kandidáta (tím jsme byl nakonec v primárkách zvolen já), dvě místa v Radě MK, místo ve Smírčí komisi a místo v Kontrolní a revizní komisi. Vzhledem k tomu, že jsme v tu chvíli měli kolem třiceti členů a byli jsme jedním z nejsilnějších klubů, měly naše předkongresové požadavky dosti reálný základ. Kromě toho jsme navrhoval i změnu Stanov MK, kdy měl být zvýšen počet místopředsedů a počet členů Rady MK. 
Když se vracím ve vzpomínkách ke Kongresu v tomto roce, tak si vybavím jedno jediné slovo:  válec. Koalice Střední Čechy - Plzeň a Chaloupka Petra Sokola (neoficiální název) naprostým (a já bych dodal, že až surovým) způsobem ovládla jeho sobotní průběh. Přitom ještě v pátek v noci nebyla situace vůbec tak jasná, jak se v sobotu ukázala.
Kongres tedy začínal v pátek v podvečer v sále zastupitelstva MČ Praha 5 ve Štefánikově ulici. V pátek se o ničem nerozhodovalo a tomu odpovídala i účast jednotlivých klubů. Některé kluby vyslaly jen jakýsi předvoj a z některých klubů a členů nedorazil nikdo. To neplatilo o Středočeském klubu. Dokázali jsme zmobilizovat naše síly a v pátek večer tvořili členové našeho klubu více než třetinu osazenstva. Myslím, že to Petra Sokola, ale především Jiřího Pospíšila trochu vyděsilo a možná stejně to působilo i na členy Protisokolovské opozice, kteří měli o stavu členské základny našeho klubu pouze okrajové a mylné informace. V pátek večer se totiž přihodila jedna ze zásadních událostí, která dle mého soudu ovlinila vývoj našeho klubu i celého MK. Bylo již veřejně známo, že RK MK Střední Čechy nominuje Marka Nemetha na post místopředsedy MK. Během pátečního večera ještě před zahájením Kongresu se ke mně z různých zdrojů dostala informace, že Jiří Pospíšil s mou kandidatutou nesouhlasí a nebude mě tak RK MK Plzeň podporovat. Ta informace šla z různých zdrojů, ale je pravdou, že jsem se na to před začátkem Kongresu Jiřího osobně nezeptal. Seznámil jsem s touto zprávou všechny přítomné členy klubu - bylo nás v ten večer asi ďvacet pět s tím,ať členové navrhnou další postup popř. nominují někoho další, kdo by mě měl nahradit tak, abychom získali post místopředsedy. Členská základna se za mě tehdy jednomyslně postavila a musím tu zvlášť poděkovat Vojtovi Munzarovi, který mě jako 1. místopředseda v těch těžkých chvílích podpořil a jako mnohem zkušenější politik pomohl našemu klubu těmi dvěma dny úspěšně proplout. Bez jeho rad a cenných zkušeností nemusel Kongres dopadnout pro náš klub tak příznivě.
A tak přišla ona osudná chvíle, kdy Středočeští MK ukázali, že jsou klubem se samostatnou politikou a že nejsou ničí filialkou. Jiří Pospíšil, poslanec a člen MK,  zahájil Kongres Mladých konzervativců, což vyvolalo rozpaky, neboť Kongres nezahájil předseda MK, ale někdo úplně jiný. Po pravidelných zdravicích - tehdy bohužel nepřišel ani předseda ODS ani místopředsedové - za ODS vystoupil jen pan senátor Miroslav Škaloud - došlo k prvním volbám orgánů Kongresu. Následovala tedy volba moderátora. Jediný navržený kandidát: Jiří Pospíšil. Pro hlasuje téměř celý sál s výjimkou celého stolu uprostřed - stolu středočeských Mladých konzervativců, kteří se při této volbě záměrně všichni zdrží. Jiří Pospíšil je nejtěšnější většinou zvolen a ujímá se moderování slovy, že fuknci přijímá, i přes nedůvěru středočeského etnika, čímž se nás všech velmi dotknul. Byl to krok, který veřejně demonstroval to, že Středočeský klub MK je suverénní partner a že je otevřen jednáním o budoucnosti MK. Jiří Pospíšil byl tehdy ikonou MK a málokdo se jej odvážil takto přímo poškádlit. Pamatuji se, že ke mně pak přiběhl Michal Šabatka a říkal mi tehdy,ať nebortím Kongres. S Michalem jsem totiž ještě v pátek dopoledne jel autem do Chomutova a zpět a řešili jsme, jak bude Kongres probíhat. Cestou jsme si pouštěli rádio a v něm zrovna šla známá písnička z muzikálu Johanka z Arku s názvem Most přes minulost, bylo to hodně symbolické, protože právě takový most přes minulost Kongres 2002 v mém případě i v případě Michalově byl. Mimochodem den před Kongresem v roce 2005, kdy jsem kandidoval proti Petrovi Sokolovi na předsedu MK, jsem zaslechl v rádiu opět tu samou píseň. Že by náhoda?:-) 
Skutečností je, že od okamžiku nevyjádření důvěry Jiřímu Pospíšilovi zahájil Středočeský klub v pátek večer jednání se všemi kluby o budoucnosti MK. První jednání jsem spolu s Vojtou Munzarem, Pavlem Prouzou a Honzou Šimkem navrhnul ještě na místě právě Jiřímu Pospíšilovi, který odmítl. A tak jsme přijali pozvání Daniela Kotuly a Zdeňka Cvejna, kteří nás provázeli po celý večer až do dvou hodin do rána a vysvětlovali nám, jak musíme MK změnit, což jsme si tenkrát neuvědomovali. Zpětně si říkám, že tehdy jsme měli unikátní možnost MK otočit jiným směrem a přejít na druhou stranu. Ale něco takového prostě nešlo. Jednak jsme se již zavázali podpořit Petra Sokola usnesením členské základny  jednak byl Petr můj kamarád a jednak nám Petr Sokol vycházel v porovnání s Danem jako pro tuto chvíli vhodnější a lepší kandidát. Jiří Pospíšil si mě pak pozval "na kobereček" s tím, že mi vysvětlil, že proti mé kandidatuře nic nemá a že jsem jednal neuváženě podle zákulisního drbu (nicméně několikrát ověřeného od mých přátel). Páteční jednání jsme ukončili ve tři hodiny ráno s tím, že na předsedu podporujeme Petra Sokola a v průběhu sobotního dopoledne uvidíme jak se věci budou vyvíjet dál.
Sobotní dopoledne začalo svižně - zprávou předsedy MK. K ní měli členové RK MK Praha, Brna a dalších klubů spoustu výhrad. Petr Sokol představil graf vzniku nových regionálních klubů, kterou Michal Kubát vtipně označil jako propagandistickou mapu. O tom, že došlo k bolševizaci MK se Michal Kubát zmínil v průběhu následující diskuse. Tomáš Jirsa vystoupil s kritickými připomínkami k vedení volební kampaně, na což jsem rozčíleně reagoval, protože jsem to chápal jako svou urážku - kamapaň MK se totiž odehrávala převážně v středních Čechách a pak vystoupil Martin Novotný s tím, že by rád od Mladých konzervativců slyšel politické názory a nikoliv hadrkování se o volební kampani. Na obranu vedení pravidlně vystupovali Petr Sokol a Jiří Pospíšil. Já jsem se výrazně ohradil vůči vystoupení Tomáše Jirsy. Proti nám pravidelně vystupoval Martin Erva (některé poznámky byly opravdu brilantní) a David Rýc, který kritizoval netransparentní účetnictví MK (měl naprostou pravdu). Diskuse byla svižná, měla spád a byla věcná. Nicméně pro spoustu nových členů, i z řad Středočeského klubu nezajímavá, a tak jeden náš člen navrhnul zkrátit délku příspěvku na dvě minuty, což bylo přijato. Zase tady exituje určitá paraela s rokem 2005, kdy jsme to byl já, kdo měl v ruce přímé důkazy o zkreslování účetnictví  a rozhodnutí Smírčí komise, která konstatovala, že  předseda MK porušil Stanovy MK a chtěl jsem to všem členům sdělit. Tehdy v roce 2005 se přihlásila Jana Jelínková a navrhla zkrácení diskusního příspěvku na nula minut. Vzpomněl jsem si na rok 2002, kdy jsme to navrhovali my. Inu, kdo s čím zachází tím také schází. V roce 2002  bylo zatěžko nám, Středočeským členům, poslouchat pravdu (ale i některé lži) o vedení MK a o tři roky později to zase nechtěli slyšet jiní a snažili se nás na Kongresu umlčet pomocí ukončení diskuse stejně jako my tehdy v roce 2002 jiné. Myslím, že to byla námi zaplacená daň právě za rok 2002. Navíc nebyla poprvé v historii organizace schválena zpráva Kontrolní a revizní komise, kterou vedl Martin Schuster. Stejně tato zpráva nebyla schválena ani v roce 2004 a to všechno dokladuje v jakém stavu bylo a je účetnictví MK. Dvakrát neschválená zpráva Kontrolní a revizní komise v průběhu čtyř let!
Volba předsedy proběhla poměrně hladce. Petr Sokol získal téměř 80 % hlasů a Daniel Kotula jen 20 %. Za místopředsedy jsem pak byl zvolen já (dostal jsen hlasů skoro 90 %), Lukáš Paleček, Vladimír Hirt (oba Plzeň) a Zdeněk Mokrý (Brno). Prvním místopřededou byl zvolen Michal Šabatka. Za Středočeský klub byli do rady MK zvoleni Vojtěch Munzar a Pavel Prouza a do Smírčí komise Jakub Drábek. Když probíhala poslední volba - do Kontrolní a revizní komise - tak nám Jiří Pospíšil vrátil facku, kterou jsme mu uštědřili v pátek večer, když v RK MK Plzeň nepodpořil našeho kandidtáta Jakuba Hodináře (Doslova: Středočech nesmí projít ! ) Inu zase dobrá životní zkušenost.
Na Kongresu v roce 2002 zazněla další z mnoha památných vět, které mě provázely životem Mladých konzervativců. Kongres 2002 totiž proběhnul, jak jsem se zmínil na začátku článku, jako válec druhé strany. Je pravdou, že naše vedení si nedělalo moc starostí s dodržovaáním všech formálních postupů a soupeře drtilo výhradně silou. Na konci Kongresu tak vystoupil Robert Kotzian, třímal v ruce papír formátu A4 a zvolal: "Prostřední dvě řady (tj. Střední Čechy a Plzeň), toto jsou Stanovy MK, styďte se!"    Od té doby jsme začal o MK a vztazích uvnitř organizace hlouběji přemýšlet a hlavně - začal jsem se za ten provedený válec přeci jen v koutku duše stydět. Opozice uvnitř MK byla definitivně odstavena od kontrolních fukncí i vedení (mnohem brutálněji se to posléze stalo nám v roce 2005, ale zatímco v roce 2002 se to týkalo jen 20 % členské základny, v roce 2005 43 % členů MK!!!!!) a její roli začínal pomalu přebírat Středočeský klub, což se ale ukázalo až v dlouhodobé perspektivě tří následujících let.
Uvědomuji si, že to, co se v roce 2002 na Kongresu stalo, bylo pro Mladé konzervativce asi to nejhorší možné řešení. MK se definitivně štíplo. Moje poučení z tohoto vývoje bylo takové, že k takové situaci nesmí, pokud chceme MK zachovat dál, už nikdy dojít. Škoda, že jsem zůstal v tomto směru osamocen.


Vloženo: 22. 10. 2006, autor: Marek Nemeth ()