Kapitola XII - Proč musela padnout Praha


Kapitola XII

Proč musela padnout Praha

Regionální klub Mladých konzervativců v Praze byl pravděpodobně manažersky neúspěšnějším regionálním klubem MK v jeho historii, avšak politicky velmi slabý. Manažerské úspěchy jeho předsedy Daniela Kotuly ve srovnání s manažersky neúspěšným vedením republikové organizace vyvolávaly emoce a pokud se tvrdí, že v Čechách se úspěch neodpouští, tak mám s odstupem času pocit, že v případě tohoto klubu to platí dvojnásob.
Jak jsem již v minulých kapitolách uvedl - RK MK Praha byl můj mateřský klub. Z tehdejšího vedení jsem znal lépe jen Daniela Kotulu a na Kongresu v roce 2002 jsem blíže poznal i Martina Ervu s Tomášem Jirsou. Pražský regionální klub v době těsně před Kongresem 2002 rozvířil svou aktivitu. Každý týden pořádal minimálně jednu přednášku buď v MK nebo na vysokých školách (FF UK, VŠE), začal vydávat časopis Portál, který nahradil původní časopis MK Pravý úhel, jenž postupně přestal vycházet. Zvlášť velmi dobře si pamatuji cyklus přednášek, který měl na svědomí Martin Erva, kdy Pražští Mladí konzervativci postupně představili veřejnosti jednotlivé kandidáty na post prezidenta ČR. Názorově se Pražský klub MK prezentoval jako silně euroskeptický, antikomunistický a národní - svou radikálností v těchto oblastech byl tehdy v MK výjimečný. Pražský regionální klub MK v době své největší slávy těsně před odebráním licence čítal kolem sta členů, což je počet, který dodnes nebyl žádným klubem překonán. Pražský RK exkluzivně spolupracoval s Liberálním institutem na Dni daňové svobody v Praze, měl velmi dobré vazby na Mladé křesťanské demokraty (MKD) i Občanský institut (OI).
Středočeští Mladí konzervativci (RK MK SC) jako nováček mezi kluby s pražským MK začali hned v roce 2003 spolupracovat na společné akci na České zemědělské univerzitě s názvem Zemědělství v ČR před vstupem do EU v dubnu 2003. Sami jsme pak podobnou akci zopakovali v prosinci 2004, to už ale pražský regionální klub neexistoval. Po vzoru Pražských MK jsme také my začali vydávat časopis Středočech a v mnohém dalším pro nás byla činnost tohoto klubu inspirací - zejména co se týká spolupráce s OI a MKD, kdy jsme po odebrání licence začali za MK s těmito insitucemi komunikovat právě my.
Pražský regionální klub byl klubem obrovským, jak jsem již psal, měl okolo sta členů - což byla čtvrtina členské základny organizace. Způsob nabírání těchto členů byl ale zvláštní - když to napíšu velmi slušně - nárust členské základny tohoto klubu byl z velké části důsledkem bujarých společenských akcí pořádaných tímto klubem v pražské hlavní kanceláři spojených s promítáním filmů, které byly velmi často na hranici vkusu a únosnosti. Pražský klub MK rozhodně nebyl klubem konzervativním, zato velmi akčním a kreativním, což potvrdil na protikomunistických demonstracích 1.5. 2003 na Letné (živě si vybavuji Daniela Kotulu na záběrech ČT1 s mikrofonem jak hlásal: Komunisté, rudé tváře, všichni patří do žaláře!) a 17.11. 2003 v ulici Politických vězňů před sídlem KSČM. Pražský klub se uměl výborně prosadit do médií, která samozřejmě nerozslišují, zda akci pořádají Mladí konzervativci Praha nebo jiná jejich složka, a pomohl tak zviditelnit MK jako celek. Vedle RK MK Brno to v té době žádný jiný klub neuměl. Právě od pražských MK jsme se my, Středočeští MK, poučili při volební kampani 2006 a námi zrealizované velké předvolební akce - ať už demonstrace na Letné 1.5. 2006, vítání účastníků sjezdu ČSSD či Hlídka svobody měly taktéž silný mediální ohlas v rozhlase, televizi i tisku. To ale není předmětem této kapitoly. Chtěl jsem tím jen říci, že po odebrání licence RK MK Praha v červnu 2004 jsme se, my Středočeští MK, snažili nastalou mezeru v činnosti MK vyplnit.
Po Kongresu 2002 vypadala spolupráce RK MK SC a RK MK Praha velmi nadějně. Naši členové se začali vzájemně poznávat, vedení pražského klubu po porážce Daniela Kotuly nezahořklo ani neodešlo, naopak začalo ještě více pracovat. Daniel dokázal neuvěřitelně obratným způsobem získávat pro klub nové finanční zdroje, sehnal kopírku, počítače a počítačové programy. Jako manažer byl tedy neuvěřitelně úspěšný. Mnoho pražských členů navštívilo Letní kemp MK ve Františkových Lázních (pak se sem ještě vrátili v rámci akce o budoucnosti EU na kterou pozvali dokonce i Berndta Posselta).
Proč tedy musel být takový klub smeten z mapy MK? Důvod byl prostě politický - jednak šlo o velmi úspěšný opoziční klub (což mně osobně vůbec nevadilo - naopak jsem jeho aktivitu podporoval a Středočeský klub s tím Pražským zdravě soutěžil) a jednak to byl klub, který měl na svědomí řadu společenských výstřelků - jednaní s nadacemi (dokonce i s nadacemi, které byly svázány s německou FDP), neransparetntí hospodaření (na RK MK Praha byla uvalena nucená správa VV MK), ale především velmi radikální pouličí akce, které vyvrcholily událostmi kolem 1. května 2004.  
Podle Stanov MK mohou být zákládny kluby MK v obci, tou jsou i jednotlivé městské části - nic tedy nebránilo VV MK (snad kromě zdravého rozumu)  zakládat kluby v městských částech Praze. Na VV MK jsme měli na jaře 2003 velice ostré diskuse k tomuto tématu. Byl jsem tehdy spolu se středočeskými zástupci ve VV MK jediný, kdo veřejně vystupoval proti zakládání malých regionálních klubů uvnitř již klubu existujícího. Častý argument, který zazníval na podporu tohoto nesystémového zakládání, totiž že se nikomu nemá bránit v jeho činnost vedl ve výsledku v to, že každý, kdo chtěl být něčeho v Praze předsedou sehnal svých 5 kamarádů, vybral si městskou část Prahy a tam mu VV MK založil klub. Pro činnost MK v Praze to byla ale katastrofa.
MK dle mého názoru nemá lidský potenciál na pokrytí ani těch 22 správních obvodů hlavního města Prahy natož všech 52 městských částí v Praze, navíc tato nově nastalá situce nebyla oštřena změnou Stanov (byla sice zřízena Komise pro změnu Stanov, ale až po udělní licecní Praze 13 a 3) a za druhé mohl tento nastavený systém vést k něčemu podobnému v našem klubu (což se také v roce 2006 stalo - tzv. Klinderovy licence Benešov, Praha - východ a Příbram byly VV MK drtivě zamítnuty  a zájemci o členství, kteří nebyli členy našeho Středočeského klubu a ani nikdy na VV MK nepřišli se kamsi vypařili. Na mou urgenci, aby mi Hlavní kancelář poslala kontakt na tyto zájemce opět nikdo nereagoval, a tak se domnívám, že se opět jednalo o fiktivní virtuální kluby jakých je dnes v MK naprostá většina). První licence byla udělena RK MK Praha 13 (zdržel jsem se hlasování), jehož členové jsou zároveň i ve své většině členy Junáka. Posléze jsem měl čest členy tohoto klubu poznat a musím říci, že mnohé z nich dodnes považuji za své přátele. Druhou licenci získala RK MK Praha 3 , opět jsem se zrdžel hlasování. To, že vznikly tyto RK bylo řešení účelové, nesystémové s jasným cílem, který se dal velmi lehce vytušit: čekat na chybu RK MK Praha a ve vhodný čas mu odebrat licenci.
Těch chyb bylo několik a přišly velmi záhy. Pražský MK chtěl na kongresu v roce 2003 vyjít z izolace získat post místopředsedy ve vedení MK. Bohužel se nebyly jeho členové schopni dohodnout, kdo by to měl být. A tak přišel Jiří Pospíšil z Plzně s geniálním taktickým plánem, jak RK MK Praha rozstřelit - nabídl, že podpoří dva kandidáty Prahy - Lukáše Kovandu a Daniela Kotulu. O místo místopředsedy se z RK MK Praha na Kongresu ucházely ještě Tomáš Jirsa a Jan Kubizňák. Kongresu 2003 věnuji samostatnou kapitolu. Jeho výsledek byl ten, že RK MK Praha totálně vyhořel a místopředsedou byl zvolen Tomáš Jirsa, který nakonec nebyl oficiálním kandidátem RK MK Praha a David Rýc jej na Kongresu 2003 představil jako zástupce klubu Zdravého rozumu. Daniel Kotula a Lukáš Kovanda ztratili veškerou poslední podporu Středočeského klubu noc před Kongresem 2003 - doplatili tak na nejednostnost, kterou jak Jiří Pospíšil tak i Petr Sokol dokázali mistrně využít.
Další osud RK MK Praha byl velmi smutný. Začaly vznikat další kluby v Praze a vedle toho RK MK Praha připravil na 1. května 2004 akci v Praze, která byla prezentována v tisku jako pouliční rvačka Mladých konzervativců a Komunistického svazu mládeže na Letné. VV MK se od akce distancoval a vyzval členy MK, aby se jí neúčastnili. Vedle tohoto problému pak opět zasáhla pražský klub aféra s financováním (celkem paradoxní vzhledem k situaci republikového MK, jehož financování bylo a je v mnohem horším stavu vzhledem k neschváleným zprávám kontrolních komisí 2002 a 2004), která byla spojena se jmény Daniel Kotula a Martin Erva. Pamatuji se, že na VV MK, kde jsme tento případ řešili vedl hlavní řeč proti těmto dvěma Tomáš Jirsa (Petr Sokol ač hlavní strůjce situace v Praze se stavěl takticky  jako vždy do pozice arbitra) a skončilo to vyloučením Daniela Kotuly i Matina Ervy. Navrhoval jsem oddělené hlasování o obou vyloučeních. Dle mého názoru, nebyly dostatečné důkazy proti Martinu Ervovi, nicméně bylo odhlasováno, že se usnesení bude znít  o vyloučení obou jmenovaných najednou. Dnes, kdy jsme absolvoval už několik trestních případů z pozice právního zástupce, jen kroutím hlavou nad tím, jak jsme mohli takovou věc udělat. Martin Erva i Daniel Kotula tak byli z řad MK vyloučeni. Daniel Kotula již podruhé. Zde bych se chtěl čtenáři omluvit, že neuvádím podrobnosti celého případu - s odstupem času si je nevybavuji příliš přesně a nerad bych sděloval zavádějící informace. Vedle vyloučení obou dotyčných došlo k odebrání licence RK MK Praha z důvodů toho, že klub nemá předsedu a tudíž není kdo by svolal Sněm a klub řídil. Proti tomu jsme ostře spolu s Janem Kubizňákem protestoval a návrh nepodpořil. Věděl jsem, že je to konec RK MK Praha, i když Petr Sokol slíbil Tomášovi Jirsovi i Martinu Frélichovi, že klub obnoví. Celý případ vyvrcholil u Smírčí komise v roce 2005 okolo členské základny RK MK Praha 1.
Tak tedy skončil jeden z nejaktivnějších  regionálních klubů MK v dějinách - RK MK Praha. Velká část jeho členů vytvořila konkureční občanské sdružení s názvem Mladá pravice a pod touto hlavičkou působí dodnes. Mladá pravice se prohlásila za pokračovatele RK MK Praha, vydává internetový časopis Eportál a  Euportál a RK MK Praha tak vlastně pokračuje v činnosti pod hlavičkou jiného občanského sdružení. Bylo to poprvé, co se od MK odštěpila takto velká složka s počtem okolo sta členů. Počítám-li ale situaci po Kongresu 2001 bylo to už podruhé, co z MK odešel tak početný oddíl aktivních Mladých konzervativců. Podobně pak v roce 2005 opustilo řady MK asi 40 členů RK MK Zlín, kterému VV MK odebral licenci, a v tuto chvíli lze stále jen velmi těžce odhadhnout, zda k takové politováníhodné situaci nedojde i letos.   


Vloženo: 31. 10. 2006, autor: Marek Nemeth ()