Rok 2004 začal jmenováním členů VV.  Nově se tak stal členem VV Michal Steininger, Gabriela Kloudová a David Bracháček. Za náš klub Aleš Opatrný a Jiří Klindera a v neposlední řadě i Honza Kubizňák, předseda Komise pro změnu Stanov. Jmenování nových členů VV MK bylo téměř vždy za období předsednictví Petra Sokola dáno politickými důvody, nikoliv podle přínosu jednitlivých členů pro organizaci. Za tento přístup MK draze zaplatilo tím, že VV MK postupně přestával být akceschopný a jeho činnost byla postupně paralyzována, což vyvrcholilo dle mého názoru v roce 2006.
V roce 2004 jsem si začal uvědomovat jednu zásadní věc ohledně řízení MK. Často jsem slýchal veřejné přirovnávání fungování MK k fungování státních institucí. Kongres MK k poslanecké Sněmovně, Radu MK k Senátu a Kontrolní a revizní komisi k NKÚ. Z toho se nesprávně vyvozovalo, že např. předseda nemůže úkolovat Kontrolní a reviziní komisi, aby konala, protože je to nezávislá instituce. To byl asi největší omyl, kterého jsem byl za těch pět let svědkem. MK je narozdíl od státu soukromoprávní subjekt a nelze uvnitř něj uplaťnovat ústavněprávní vztahy,které platí mezi státními institucemi. Jestliže bychom chtěli MK k něčemu přirovnat, pak spíše k obchodním společnostem - akciové společnosti (nebo s.r.o.). Jednotliví členové jsou tak pomyslnými akcionáři, kteří volí představenstvo - v tomto ohledu předsedu MK, který je navenek statutárním orgánem - který je jim odpovědný ze své funkce a vůči kterému mohou vymáhat náhradu škody, odvolat jej z funkce, mají právo na informace a další práva. Stejně tak si akcionáři (Kongres) volí i Kontrolní a revizní komisi, což je v našem případě dozorčí rada společnosti, která je povinná konat ve prospěch společnosti a kontrolovat statutární orgán. Po obou těchto orgánech lze soudně v intentích českého právního řádu vymáhat náhradu škody, pokud za jejich působení vznikla, a tak musí být v zájmu statutárního orgánu (v našem případě předsedy), aby zprávy této dozorčí rady (v našem případě Kontrolní a revizní komise) byly schváleny či vzaty na vědomí. Když pak v minulosti Kongres MK uložil předsedovi Komise (nebo celé komisi), aby zprávu vypracoval a předložil (což ani jednou učiněno nebylo), nebylo to pouze problémem této komise, ale především problémem statutárního orgánu organizace. Tím jsem sice trochu zabrousil do jiného tématu, ale bylo třeba čtenářům ozřejmit, že MK si zkrátka nikdy nebralo příklad z dobře fungujících soukromoprávních subjektů, ale z fungování státu, což byl a je dodnes zásadní omyl v říení MK. I díky tomu docházelo často k odměňování členstvím ve VV, i když pro to z hlediska přínosu pro organizaci nebyl dán žádný důvod. Ve fungující akciové společnosti by valná hromada neúspěšné členy představenstva nikdy znovu nezvolila nebo by je na mimořádné schůzi okamžitě odvolala. Byla by tím obchodní společnost sama proti sobě, pokud by v jejím čele stáli lidé, kteří pro ni nejsou přínosem a tato společnost by se tak řítila do záhuby. Často jsem slýchával, že právě za Davida Rýce MK jako taková dobrá obchodní společnost fungovalo. Docela mě mrzí, že jsem to období nezažil i jako člen VV. Nechme ale této malé odbočky spojené se jmenováním nového VV a vraťme se do lednových dnů roku 2004. Tajemníkem MK v tomto roce už nebyl Tomáš Uglaj, nýbrž se na jeho místo po roce vrátil Petr Čermák. Tajemník MK je totiž jakýmsi nárazníkem. S jeho prací nebudou nikdy všichni členové spokojeni a to, že se stávají problémy se pak často přičítá právě tajemníkovi. Vzhledem k tomu, že tato osoba je pro činnost organizace naprotsto nepostradatelná, je to funkce placená. A je úplně přirozené, pokud přijmeme skutečnost, že MK je soukromoprávní subjekt, že tajemník, který řádně placen není (třeba několik měsíců), má jen malou motivaci pro to, aby  vykonával svou práci řádně. To je základní pravidlo kapitalismu. Tak to vždy platilo a platí dodnes. Petr Čermák byl často (někdy právem a neprávem) terčem kritiky za svou práci tajemníka MK, ale pokud to se na to globálně s odstupem času podívám, tak v jeho případě výše uvedené pravidlo kapitalismu platí takřka na sto procent. S Petrovou prací jsem byl jako místopředseda i jako 1. místopředseda spokojen, protože jsem výše uvedené skutečnosti znal, byl jsem si celé neblahé situace vědom a tudíž jsem od Petra očekával tomu přiměřené pracovní výkony. Navíc jsem Petra  do MK přivedl, stejně jako Tomáše Uglaje, kterého si taktéž moc vážím za jeho obětavou práci. S oběma ex-tajemníky MK mě  pojí několikaleté přátelství. Bohužel i Tomáš se stal obětí výše uvedených problémů v rámci MK, které byly s konečnou platostí vyřešeny až chvíli před Kongresem v roce 2005. Takže si někdy říkám, že i když jsem tenkrát těsně prohrál, přece jen to bylo dobré v tom, že jsem pomohl svému kamarádovi vyřešit tuto situaci, který se on sám snažil přes dva roky neúspěšně sám řešit. Když už jsem nakousl problém tajemníka MK, kterému se budu ještě zvlášť věnovat v kapitolách v roce 2005, zmíním čtenářům malou perličku. Jak jsem již napsal - s Petrovou prací jsem byl spokojen - a téměř veškeré práci, kterou jsem od něj potřeboval, Petr vždy řádně splnil. Mnoha lidem v MK to bylo trnem v oku. A tak se jednou stalo - bylo to v roce 2005 - kdy atmosféra v MK byla už taková, že se vědělo, že vše spěje ke střetu v organizaci - že mi v Plzni po přednášce zazvonil mobil a ozval se mi udivený Petr Čermák: Vážně si myslíš, že je v lidských silách za jeden den obejít všech 80 doktorských ordinací na Praze 5 s pozvánkou na diskusní akci s Tomášem Julínkem? Absolutně jsem nechápal, co tím Petr myslí. Až posléze vyšlo najevo, že mu někdo z nejužšého vedení MK napsal na stůl lísteček s tím, aby zpropagoval tuhle diskusi i mezi doktory na Praze 5 s přiloženým seznamem, kam má osobně zajít a dotyčný se podepsal jako Marek Nemeth. Jindy bych to považoval za kanadský žertík a zasmál se tomu, ale tohle se stalo v době, kdy už MK bylo tak prostoupeno špatnými mezilidskými vztahy a kdy vznikala atmosféra, že se už v Hlavní kanceláři nedalo volně dýchat. Právě na základě této události jsem se přestal do Hlavní kanceláře Mladých konzervativců těšit a chodit tam rád. Nebyl jsem v tom zdaleka osamocen a litoval jsem Petra, že tam jako tajemník musí v úředních hodinách být.
V lednu 2004 se také konal Sněm RK MK Praha, na kterém se Daniel Kotula a ostatní s ním spříznění členové snažili potvrdit svou legimitu ve funkcích v regionálním klubu. Já jsem se tehdy poprvé osobně potkal s Vojtou Bellingem z Mladých křesťanských demokratů (MKD) a dohodli jsme se na cyklu přednášek o konzervatismu, které jsme spolu následující rok realizovali. Tak byla zahájena úspěšná a mnohaleté spolupráce  MKD Praha a Středočeských Mladých konzervativců, což bylo umocněno tím, že obě tyto složky svých organizací k sobě měly hodnotově a názorově velmi blízko. Spolupráce posléze přerostla v přátelství, díky kterému jsem poznal i další výrazné osobnosti konzervativního společenského života v Praze - Jiřího Georgieva, Petra Koláře nebo Matyáše Zrna. Za to jsem dodnes moc šťastný a říkám si, že kdybych tenkrát na Sněmu pražského klubu nepotkal Vojtu Bellinga, tak bych cestu k těmto svým nynějším kamarádům hledal mnohem déle. 
V lednu 2004 (jak významný měsíc!) také došlo k rekonstrukci kanceláře - malovalo se, myl se koberec atd. Veškeré tyto práce byly provedeny z účasti Martina Schustera, Petra Čermáka a mě. Bohužel se k této rekonstrukci přidávali ostatní čleové jen výjimečně. Podobný úklid pak provedla Jana Kostuňová, místopředsedkyně, v roce 2005. To už jsem věděl jak to v MK chodí a pomohl, sice ne tolik jako v předcházejícím roce.
V roce 2004 a 2005 také naposledy fungovaly v MK všechny odborné kluby. Byl jsem jejich garantem za VV MK a dával jsem si na jejich práci hodně záležet, protože právě odbornost a myšlenky Mladých konzervativců jsem  vždycky nejvíce oceňoval na členstí v naší organizaci. Odborné kluby byly největším pokladem Mladých konzervativců - obrovským myšlenkovým potenciálem, líhní mladých talentů. Byla to vizika takového MK jaké jsem si představoval a byl jsem na tuto svou práci moc pyšný. Když letos došlo k jejich naprostému kolapsu a faktickému zániku, znamenalo to pomalé vytrácení MK z  vysokých škol. Tuhle smutnou kapitolu však otevřu až v následujícíh dnech. Zatím byl rok 2004 - blížila se svatba Petra Sokola a blížil se tolik očekávaný Letní kemp v Mladé Boleslavi...