V roce 2004 jsem měl tu čest být hostem na svatbě Petra Sokola. Mnoho lidí z Petrova okolí se tomuto jeho náhlému rozhodnutí divilo, někteří se s ním dokonce i polemizovali. Já jsem to ale nikdy nekomentoval, byla to čistě Petrova věc. Ve vztahu k MK jsem to spíše chápal  tak, že se Petr ve svých třiceti letech rozhodl svůj veškerý volný čas věnovat své rodině a pro MK to znamená, že se bude muset v nejbližší době poohlédnout po novém předsedovi. Po třech letech vím, že tato má úvaha byla zcela zcestná. Byl jsem tehdy v tomto směru ještě hodně nezkušený. Musím přiznat, že jsem si pozvání novomanželů velmi považoval a udělalo mi obrovskou radost. Spolu s Michalem Šabatkou jsme vyjeli z Prahy autem poměrně časně ráno, abychom byli na prostějovské radnici, kde se svatba konala, včas a s dalšími bývalými či současnými členy MK jsme se zúčastnili obřadu. Po jeho skončení jsme s Michalem měli trochu více času, protože nejprve probíhala soukromá rodinná oslava, a my jsme se připojili až odpoledne. Toho jsme naplno využili a prohlédli si krásy Olomouckého kraje. Odpolední oslava probíhala na Plumově nedaleko Prostějova (už tehdy jsem si říkal, že by tu jednou mohl být letní kemp MK a taky se zde oficiální letní kemp v roce 2006 pro část MK konal). Ze svatby si vzpomínám na to, že jsem se zde poprvé potkal s Tomášem Blumensteinem, budoucím místopředsedou MK, se kterým jsem posléze na svatbě řešil zásadní otázky konzervatismu a liberalismu (ale ne moji vinou, protože jsem tuto diskusi nevyvoval :-)). Zpětně mě trochu mrzí, že nás dva dění v MK v následujícím období názorově a pracovně rozdělilo, protože ač jsme se často názorově neshodli (bohužel nejen v otázkách konzervatismu, ale i v otázkách řízení MK), byl dialog s ním inspirující a konstruktivní. Potkal jem zde poprvé i další členy MK z Prostějova, a samozřejmě i starou gardu z Prahy. Večer dorazil i Roberta a Karolína z Brna. Svatba se Petrovi a Miladě vyvedla a i mně se na ní prostředí a atmosféra velice líbila. Když jsem odjížděl, tak by mě ani ve snu nenapadlo to, že za rok a několik měsíců bude všechno jinak.
Přeskočme ale nyní několik měsíců do září/října 2004. V té době už bouřlivě probíhala volební kampaň do krajských zastupitelstev. Středočeští sociální demokraté ostře kritizovali tzv. zákon o nemocnicích, podle kterého mohlo na základě rozhodnutí kraje dojít k přeměně právní formy krajských nemocnic na akciovou společnost. Ve středočeském kraji dokonce vznikla petice, kterou sociální demokraté předávali na krajském úřadě hejmantovi Petrovi Bendlovi a jeho náměstkům. Tehdy jsme se jako Středočeští Mladí konzervativci rozhodli veřejně v průběhu tohoto předávání podpořit hejtmana způsobem, který by byl efektivní, a zároveň i právně nenapadnutelný. V žádném případě jsme nesměli narušit průběh demostrace pořádaný sociálními demokraty, riskovali bychom i udělení pořádkové pokuty. A tak jsme připravili transparenty s bojovými nápisy z dílny Čermák s hesly (Bendl řeší, socan bečí! nebo Bendl je bůh! Myslím to upřímně Stanislav Gross. - tehdy velmi populární heslo - a jiné), se kterými jsme se stoupli na schody před úřad Střdočeského kraje. Tím jsme nebyli na prostranství před krajským úřadem kde měla probíhat demonstrace ČSSD povolená magistrátem hlavního města Prahy, ale ještě v budově (schody jsme chápali jako součásti věci hlavní - tj. budovy) a vyhnuli se tak problémům s mětskou policií. Efekt to mělo ten, že se veškerý tisk a media soustředily právě na naše transparenty, a tak jsme mohli výborně mediálně MK prezentovat. Také to byl náš první kontakt s Mladými sociálními demoraty, kteří nelenili a stoupli si po chvilce přemýšlení se svými transparenty před nás, aby nás zastínili. To byl sice dobrý tah, ale přišel trochu pozdě. Televize už měla hlavní spot natočený. Zpětně mi to přijde legrační, když si uvědomím, na co všechno jsme měli jako studenti čas.
Abych zmínil ještě další zajímavé akce (kapitola je nazvaná střípky a vzpomínky) - v průběhu podzimu 2004 jsme pak uspořádali s Mladými křesťanskými demokraty (MKD) společné semináře o konzervatismu a především parlamentní simulaci v Hradci Králové, kde měli naši členové možnost vyzkoušet si mediální trénink a fungování legislativního procesu. Taky se nám bohužel stalo, že na jedné akci spolupořádáné právě MK a MKD, která probíhala na podzim, nám z pěti pozvaných přednášejících přišel jen jeden jediný, zato sál pro hosty byl plný. Přednáška totiž probíhla v den, kdy byl George Bush zvolen podruhé americkým prezidentem, a tak spousta z hostů dala bohužel přednost vystoupení v mediích, aby komentovala toto znovuzvolení. Akci tehdy moderoval Jirka Weigl a zvládl to (ačkoliv to byla jeho premiéra) bravurně. Pamatuji si, že tehdy snad poprvé na půdě MK vystoupil Matyáš Zrno z Občanského insitutu, který původně přišel na diskusi jako host, ale na místě se z něj narychlo stal přednášející. Zkrátka i takové věci život přináší a je třeba je operativně manažersky řešit. I toto se člen Mladých konzervativců může během svého působení v organizaci (a ještě mnohem více) naučit.