Soudcovské rady ve vybraných evropských státech II


 Působnost a pravomoc jednotlivých soudcovských rad

Belgická soudcovská rada nominuje a navrhuje kandidáty do soudních orgánů, vykonává vnitřní kontrolu (dohled) nad jinými soudními orgány, vyřizuje stížností občanů na činnost soudů, zajišťuje vzdělávání soudců a vybraných úředníků veřejné správy a konečně podává právně nezávazné názory a stanoviska.

Dánská soudcovská rada  řídí a organizuje soudnictví v království, má rozpočtové pravomoci vůči ostatním soudům, ale především vede  disciplinární řízení se soudci.

Estonská soudcovská rada má širokou škálu pravomocí - vymezuje územní obvody jednotlivých obecných soudů, dále určuje strukturu soudů, určuje přesné umístění soudů – jejich sídlo, určuje počet soudců na jednotlivých soudech, ustavuje do úřadu předsedy soudů, určuje počet nepravidelných soudců na soudě, schvaluje jednací řády soudů, dále určuje počet soudních čekatelů, poskytuje stanovisko k ročním rozpočtům soudů, může také hodnotit kandidáty na funkci soudce nejvyššího soudu a dává stanovisko k odvolání soudce.

Finská soudcovská především doporučuje prezidentovi republiky soudní čekatele ke jmenování do funkce soudce. Francouzská soudcovská rada (CSM) zahajuje a vede disciplinární řízení se soudci (žalobcem je Ministerstvo spravedlnosti a CSM je disciplinárním soudem; v těchto případech ale nezasedá ani prezident ani ministr spravedlnosti). Významná je i její poradní funkce.

Kompetence soudcovské rady v Irsku  vykonává zejména její správní divize. Ta je odpovědná za stanovení obecných zásad a směřování soudcovské rady, dále dohlíží na implementaci těchto zásad jejím předsedou. Základní odpovědnost irské soudcovské rady ale leží ve správě a řízení jednotlivých soudů, dále zajišťuje školení soudců a poskytuje informace široké veřejnosti o fungování justice v Irsku. Italská soudcovská rada navrhuje ministru spravedlnosti kandidáty na pozici soudců, vede disciplinární řízení se soudci, vytváří jednací řády soudů.

Litevská soudcovská rada je poradním a iniciačním orgánem prezidenta republiky při jmenování soudců, při jejich povýšení, přeložení či odvolání. Dále vytváří zkušební komise pro justiční čekatele a jmenuje jejího předsedu, určuje jednací řád této komise a taktéž její zkušební řád a program zkoušek. Dále vytváří zvláštní ad hoc komise a potvrzuje jejich jednací řády, jmenuje členy soudní a disciplinární komise, vytváří podobně jako estonská soudcovská rada soudní okresy, vykonává kontrolu nad činností obecných soudů a konečně poskytuje součinnost jiným orgánům veřejné správy Litvy a mezinárodním institucím.

Maďarská soudcovská rada převzala od ministerstva spravedlnosti správu a administrativu soudnictví, připravuje návrhy pro prezidenta na jmenování a odvolání soudců, její výkonná složka – úřad -  se podílí na provádění jejích rozhodnutí a je dále pověřen organizací výuky a školení soudců.

Polská soudcovská rada podle čl. 186 polské ústavy garantuje nezávislost soudní moci. Jistou zvláštností je její pravomoc podat ústavnímu soudu návrh na přezkum, zda normativně právní akt nezasahuje do nezávislosti soudů a soudců (čl. 187). Soudcovská rada dále navrhuje kandidáty na funkci soudce nejvyššího soudu a dále i kandidáty ke jmenování na post soudců obecných soudů. V neposlední řadě vede disciplinární řízení proti soudcům obecných soudů a vypracovává profesní etický kodex.

Portugalská soudcovská rada dokonce může jmenovat, odvolat, přeložit či povýšit soudce obecných soudů, má kárnou pravomoc nad soudci obecných soudů, může vyjádřit svůj názor na legislativu vztahující se k soudnictví, může navrhnout ministru spravedlnosti změny zákonů zvyšující efektivnost chodu justice. Portugalská soudcovská rada dále provádí dozor a kontrolu obecných soudů a inspekční činnost. Schvaluje také vnitřní rozpočtová pravidla. V neposlední řadě určuje počet soudců a složení sekcí nejvyššího soudu a odvolacích soudů.

Slovinská soudcovská rada navrhuje Národnímu shromáždění kandidáty ke jmenování/odvolání z postu soudce, podává Národnímu shromáždění stanovisko k rozpočtu pro jednotlivé obecní soudy, zajišťuje dvojjazyčný soudní proces v obvodech, kde žije italská a maďarská menšina, dále přijímá stížnosti na činnost soudců.

Pravomoc španělské soudcovské rady tkví především v oblasti disciplinární. Zejména rozhoduje o kárných postizích soudců všech stupňů, dále nominuje ze soudců nejvyššího soudu kandidáta na předsedu, nominuje dva soudce ústavního soudu, provádí kontrolu a dozor nad obecnými soudy, zpracovává posudky na návrhy zákonů, které se třeba i částečně dotýkají výkonu soudní moci. Povinností španělské soudcovské rady je předkládat parlamentu každoroční zprávu o stavu španělské justice.

Švédský model je specifický tím, že se soudcovská rada zaměřuje zejména na školení soudců a úzkou spolupráci s Poradním výborem pro soudnictví. Tento nezávislý výbor, který je složen pouze ze soudců, je poradním orgánem vlády pro otázky jmenování soudců. Švédská vláda posléze na návrh Poradního výboru jmenuje soudce. Švédská soudcovská rada nemá narozdíl od dalších evropských soudcovských rad žádnou kárnou pravomoc nad soudci obecných soudů (tzv. švédský systém).


 

 

 

 Vztah soudcovských rad k moci výkonné a zákonodárné

Belgická soudcovská rada plní zejména funkci poradní, což znamená, že odpovědnost za politiku v oblasti justice (jmenování a vzdělávání soudců atd.) náleží ministerstvu spravedlnosti. Belgická soudcovská rada nemá možnost disciplinárně trestat soudce obecných soudů.

Estonské soudy první instance i odvolací soudy spolupracují se soudcovskou radou a ministerstvem spravedlnosti. Za chod justice odpovídá ministerstvo spravedlnosti. Předseda nejvyššího soudu však jednou za rok prezentuje v dolní komoře zprávu týkající o činnosti soudů.

Francie má dvě oddělené linie soudnictví: soudnictví obecné a soudnictví správní. Ústava zaručuje nezávislost a neodvolatelnost soudců. Správu a financování justice vykonává ve Francii  vláda prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.

Zvláštností ve vztahu k výkonné a zákonodárné moci jistě je, že soudcovská rada v Litvě je považována za součást moci výkonné. Ministr spravedlnosti schvaluje předpisy týkající se soudcovských rad. Sám je členem soudcovské rady. Ministerstvo také technicky zajišťuje fungování soudcovské rady.

Maďarská soudcovská rada byla zřízena v roce 1997 na základě jednoho z řady zákonů přijatých za účelem důkladné reformy soudnictví. Na tuto soudcovskou radu byla přenesena správa a administrativa soudnictví, která byla do té doby vykonávána ministerstvem spravedlnosti. Dnes je soudcovská rada státním orgánem, který je na ministerstvu spravedlnosti zcela nezávislý. Jeho úkolem je centrální správa soudů v Maďarsku, např. příprava návrhu ročního rozpočtu obecných soudů, výkon oprávnění spojených s hospodařením s rozpočtem. Dále připravuje pro prezidenta republiky návrhy na jmenování nebo odvolání členů soudů, určuje základní principy organizace a fungování soudů

V Polsku je sice ministr spravedlnosti virilním členem soudcovské rady, ale vzhledem k principu oddělení mocí neexistuje formální podřízení soudcovské rady ministerstvu spravedlnosti. Ministerstvo tak kontroluje soudcovskou radu pouze ve vztahu k jeho rozpočtu a administrativě.

Portugalsku je ministerstvo spravedlnosti odpovědné za vládní politiku v oblasti justice, která je určovaná parlamentem a vládou. Dále ministerstvo spravedlnosti udržuje za vládu styky se soudy, soudcovskou radou, státním zastupitelstvím a nejvyšším správním soudem. Za fungování justice je odpovědný ministr spravedlnosti.

Španělský ministr spravedlnosti má pravomoc nad zaměstnanci v justici: výběrem, jmenováním a disciplinárními opatřeními. Ministr spravedlnosti také vládě navrhuje vytvoření nových sekcí a soudů. Vláda jako celek rozhoduje o počtu soudců a soudních úředníků. Ministr spravedlnosti jako člen vlády je odpovědný parlamentu. Soudcovská rada předkládá každoročně zprávu parlamentu o jeho stavu, chodu a aktivitách soudců a obecných soudů. Tato zpráva obsahuje také informace o zaměstnancích a vybaveních soudů. Prezident soudcovské rady pravidelně odpovídá na dotazy členů komise pro justici v obou komorách španělského parlamentu. Tyto komise také mohou k danému problému přijmout usnesení.

Švédské ministerstvo spravedlnosti je prostředníkem mezi soudcovskou radou a vládou. Za fungování justice je odpovědný ministr spravedlnosti.


 

 

 

 Závěr

Výsledky této rámcové studie mezi vybranými členskými státy Evropské unie prokázaly, že existují dva různé modely soudcovských rad. V prvním z nich (tzv. švédském modelu) je soudcovská rada chápána především jako orgán, který vykonává vzdělávací činnost soudců a dále pak zejména činnost poradní. Druhý model, který je v rámci Evropské unie rozšířenější, předpokládá pro soudcovské rady široký okruh pravomocí.

Další významný poznatek spočívá v tom, že ve většině vybraných členských států EU se na ustavování těchto soudcovských rad podílí sami soudci. Výjimkami z tohoto pravidla jsou jen Finsko (všech dvanáct členů je jmenováno prezidentem), Nizozemí (část členů je jmenována prezidentem a část členů je jmenována vládou), Polsko (většina členů soudcovské rady je jmenována prezidentem), Slovinsko (členy volí Národní shromáždění), Španělsko (část volí parlament a část je jmenována prezidentem) a Švédsko (členy jmenuje vláda). Prvek soudcovské volby členů soudcovské rady je vyznaným faktorem pro nezávislost tohoto orgánu na moci výkonné a zákonodárné.

Průměrná délka funkčního období se pohybuje v rozmezí tři až čtyř let. Výjimkami v tomto směru jsou Finsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a z nečlenských států EU Island, kde funkční období členů soudcovské rady trvá pět let. Nejdelší dobu služby mají členové soudcovské rady v Nizozemí – plných šest let. Naopak nejkratší funkční období mají jejich řečtí kolegové, a to jeden rok.

Celkem deset soudcovských rad ze zkoumaných šestnácti se podílí na jmenování soudců obecných soudů, sedm z těchto šestnácti může dokonce zahájit disciplinární řízení se soudci obecných soudů. Na druhou stranu není obvyklé, aby se soudcovské rady podílely na hodnocení práce soudců. Rovněž finanční pravomoci soudcovských rad týkající se rozpočtu soudů a rozdělování finančních prostředků nejsou v Evropské unii u soudcovských rad obvyklé – ze zkoumaných šestnácti soudcovských rad má takové pravomoci pouhých šest.

Na závěr této práci zbývá jen říci, že autoři článku pracovali zejména s informacemi, které jim přímo na vyžádání poskytly vybrané evropské parlamenty. Vzhledem k nedostatku informací, které jsou o daném tématu dostupné v českém jazyce považovali autoři za svůj cíl přiblížit odborné veřejnosti rámcovou právní úpravu vybraných členských států Evropské unie a tím i rozpoutat diskusi na dané téma v České republice.  


 

 

 Prameny

 

1. Knižní

 

Winterová, A., a kolektiv, Civilní právo procesní, 3. vydání, Linde, Praha 2004, 691 s.

 

Zoulík, F., Soudy a soudnictví, 1. vydání, C.H. Beck, Praha 1995, 268 s.

 

The Council of Europe, Judicial organisation in Europe, CEDEX, Strasbourg 2000, 351 s.

 

 

2. Jiné

 

ECPRD (European Centre for Parliamentary Research & Documentation), Informační systém evropských parlamentů, http://www.ecprd.org

 

Odborné vyjádření Nejvyššího soudu ČR  ve věci fungování francouzské soudcovské rady a španělské soudcovské rady

 

JUDr. Lenka Pítrová, CSc., Mgr. Robert Vyklický: Soudcovské rady v zemích EU, mimoseznamová práce  Parlamentního institutu č. 396, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky z 9. 6. 2000

 


Vloženo: 5. 11. 2006, autor: Marek Nemeth, Robert Vyklický ()